Blog

Proutí se dříve používalo, a stále ještě používá k pletení ošatek a košíků. Ten, kdo připravuje loupané proutí a dokáže jej vyplétat, je mistrem svého řemesla.  Přesto ale vytvoření takového malého plůtku, anebo ohrádky na zahradě z neloupaného proutí, není až tak složitým úkonem, abychom to nemohli zvládnout sami. Jenom je třeba, abychom měli dostatek stavebního materiálu. Bude tedy nutné si zařídit, abychom měli stále přístup k vrbovým proutkům. Jak na to?

Vrbice na zahradě

K řezu se hodí většina vrb, které se u nás vyskytují ve stromovité, keřovité či zakrslých formě. Jistě se najde i nějaká vrba poblíž, abychom měli proutí z vlastního stromku. Svojí vlastní vrbu pro řez proutí si můžeme vypěstovat na zahradě pouze na místě, kde je i v létě stále vlhko, ne však zcela zamokřeno. Nejprve si někde z rostoucí vrby uřízneme vrbový řízek. Čerstvý proutek potom zasadíme ihned časně zjara, ale jde to i na podzim. Sázíme je do kypré půdy, která je zrytá do hloubky dvaceti centimetrů. Po prvním roce růstu se zakořeněné proutky během zimy musí ostříhat. Ostříháme je až úplně u země. Tímto způsobem stříhání vznikne charakteristický pahýl, kterému se říká babka. Právě z této babky vyrůstají nové proutky, které každým rokem rostou stále nové. Tyto vrbové proutky už budeme pouze sklízet. Samotný řez proutí potom provádíme v době vegetačního klidu, to jest, když nejsou proutky narašené.
Další z možností, jak získat čerstvé proutky na stavbu plůtku, je porozhlédnout se po okolí, zda se tam nenachází, není nějaká vrba. Většinou vrby rostou někde v polích, u rybníka, u potoka, anebo u plotů.  Vrbu jívu také často mívají na zahradách včelaři.

Pletený plot

Stavba a výplet živého proutěného plůtku, nebo ohrádky je jednoduchá. Vrbové proutky zasuneme širším koncem do země, asi tak patnáct, až třicet centimetrů od sebe. Pak je uřízneme ve výšce, kam chceme, aby plůtek dosahoval.

Proutí se dříve používalo, a stále ještě používá k pletení ošatek a košíků. Ten, kdo připravuje loupané proutí a dokáže jej vyplétat, je mistrem svého řemesla.  Přesto ale vytvoření takového malého plůtku, anebo ohrádky na zahradě z neloupaného proutí, není až tak složitým úkonem, abychom to nemohli zvládnout sami. Jenom je třeba, abychom měli dostatek stavebního materiálu. Bude tedy nutné si zařídit, abychom měli stále přístup k vrbovým proutkům. Jak na to?

Vrbice na zahradě

K řezu se hodí většina vrb, které se u nás vyskytují ve stromovité, keřovité či zakrslých formě. Jistě se najde i nějaká vrba poblíž, abychom měli proutí z vlastního stromku. Svojí vlastní vrbu pro řez proutí si můžeme vypěstovat na zahradě pouze na místě, kde je i v létě stále vlhko, ne však zcela zamokřeno. Nejprve si někde z rostoucí vrby uřízneme vrbový řízek. Čerstvý proutek potom zasadíme ihned časně zjara, ale jde to i na podzim. Sázíme je do kypré půdy, která je zrytá do hloubky dvaceti centimetrů. Po prvním roce růstu se zakořeněné proutky během zimy musí ostříhat. Ostříháme je až úplně u země. Tímto způsobem stříhání vznikne charakteristický pahýl, kterému se říká babka. Právě z této babky vyrůstají nové proutky, které každým rokem rostou stále nové. Tyto vrbové proutky už budeme pouze sklízet. Samotný řez proutí potom provádíme v době vegetačního klidu, to jest, když nejsou proutky narašené.
Další z možností, jak získat čerstvé proutky na stavbu plůtku, je porozhlédnout se po okolí, zda se tam nenachází, není nějaká vrba. Většinou vrby rostou někde v polích, u rybníka, u potoka, anebo u plotů.  Vrbu jívu také často mívají na zahradách včelaři.

Pletený plot

Stavba a výplet živého proutěného plůtku, nebo ohrádky je jednoduchá. Vrbové proutky zasuneme širším koncem do země, asi tak patnáct, až třicet centimetrů od sebe. Pak je uřízneme ve výšce, kam chceme, aby plůtek dosahoval.

Proutí se dříve používalo, a stále ještě používá k pletení ošatek a košíků. Ten, kdo připravuje loupané proutí a dokáže jej vyplétat, je mistrem svého řemesla.  Přesto ale vytvoření takového malého plůtku, anebo ohrádky na zahradě z neloupaného proutí, není až tak složitým úkonem, abychom to nemohli zvládnout sami. Jenom je třeba, abychom měli dostatek stavebního materiálu. Bude tedy nutné si zařídit, abychom měli stále přístup k vrbovým proutkům. Jak na to?

Vrbice na zahradě

K řezu se hodí většina vrb, které se u nás vyskytují ve stromovité, keřovité či zakrslých formě. Jistě se najde i nějaká vrba poblíž, abychom měli proutí z vlastního stromku. Svojí vlastní vrbu pro řez proutí si můžeme vypěstovat na zahradě pouze na místě, kde je i v létě stále vlhko, ne však zcela zamokřeno. Nejprve si někde z rostoucí vrby uřízneme vrbový řízek. Čerstvý proutek potom zasadíme ihned časně zjara, ale jde to i na podzim. Sázíme je do kypré půdy, která je zrytá do hloubky dvaceti centimetrů. Po prvním roce růstu se zakořeněné proutky během zimy musí ostříhat. Ostříháme je až úplně u země. Tímto způsobem stříhání vznikne charakteristický pahýl, kterému se říká babka. Právě z této babky vyrůstají nové proutky, které každým rokem rostou stále nové. Tyto vrbové proutky už budeme pouze sklízet. Samotný řez proutí potom provádíme v době vegetačního klidu, to jest, když nejsou proutky narašené.
Další z možností, jak získat čerstvé proutky na stavbu plůtku, je porozhlédnout se po okolí, zda se tam nenachází, není nějaká vrba. Většinou vrby rostou někde v polích, u rybníka, u potoka, anebo u plotů.  Vrbu jívu také často mívají na zahradách včelaři.

Pletený plot

Stavba a výplet živého proutěného plůtku, nebo ohrádky je jednoduchá. Vrbové proutky zasuneme širším koncem do země, asi tak patnáct, až třicet centimetrů od sebe. Pak je uřízneme ve výšce, kam chceme, aby plůtek dosahoval.

Proutí se dříve používalo, a stále ještě používá k pletení ošatek a košíků. Ten, kdo připravuje loupané proutí a dokáže jej vyplétat, je mistrem svého řemesla.  Přesto ale vytvoření takového malého plůtku, anebo ohrádky na zahradě z neloupaného proutí, není až tak složitým úkonem, abychom to nemohli zvládnout sami. Jenom je třeba, abychom měli dostatek stavebního materiálu. Bude tedy nutné si zařídit, abychom měli stále přístup k vrbovým proutkům. Jak na to?

Vrbice na zahradě

K řezu se hodí většina vrb, které se u nás vyskytují ve stromovité, keřovité či zakrslých formě. Jistě se najde i nějaká vrba poblíž, abychom měli proutí z vlastního stromku. Svojí vlastní vrbu pro řez proutí si můžeme vypěstovat na zahradě pouze na místě, kde je i v létě stále vlhko, ne však zcela zamokřeno. Nejprve si někde z rostoucí vrby uřízneme vrbový řízek. Čerstvý proutek potom zasadíme ihned časně zjara, ale jde to i na podzim. Sázíme je do kypré půdy, která je zrytá do hloubky dvaceti centimetrů. Po prvním roce růstu se zakořeněné proutky během zimy musí ostříhat. Ostříháme je až úplně u země. Tímto způsobem stříhání vznikne charakteristický pahýl, kterému se říká babka. Právě z této babky vyrůstají nové proutky, které každým rokem rostou stále nové. Tyto vrbové proutky už budeme pouze sklízet. Samotný řez proutí potom provádíme v době vegetačního klidu, to jest, když nejsou proutky narašené.
Další z možností, jak získat čerstvé proutky na stavbu plůtku, je porozhlédnout se po okolí, zda se tam nenachází, není nějaká vrba. Většinou vrby rostou někde v polích, u rybníka, u potoka, anebo u plotů.  Vrbu jívu také často mívají na zahradách včelaři.

Pletený plot

Stavba a výplet živého proutěného plůtku, nebo ohrádky je jednoduchá. Vrbové proutky zasuneme širším koncem do země, asi tak patnáct, až třicet centimetrů od sebe. Pak je uřízneme ve výšce, kam chceme, aby plůtek dosahoval.

Proutí se dříve používalo, a stále ještě používá k pletení ošatek a košíků. Ten, kdo připravuje loupané proutí a dokáže jej vyplétat, je mistrem svého řemesla.  Přesto ale vytvoření takového malého plůtku, anebo ohrádky na zahradě z neloupaného proutí, není až tak složitým úkonem, abychom to nemohli zvládnout sami. Jenom je třeba, abychom měli dostatek stavebního materiálu. Bude tedy nutné si zařídit, abychom měli stále přístup k vrbovým proutkům. Jak na to?

Vrbice na zahradě

K řezu se hodí většina vrb, které se u nás vyskytují ve stromovité, keřovité či zakrslých formě. Jistě se najde i nějaká vrba poblíž, abychom měli proutí z vlastního stromku. Svojí vlastní vrbu pro řez proutí si můžeme vypěstovat na zahradě pouze na místě, kde je i v létě stále vlhko, ne však zcela zamokřeno. Nejprve si někde z rostoucí vrby uřízneme vrbový řízek. Čerstvý proutek potom zasadíme ihned časně zjara, ale jde to i na podzim. Sázíme je do kypré půdy, která je zrytá do hloubky dvaceti centimetrů. Po prvním roce růstu se zakořeněné proutky během zimy musí ostříhat. Ostříháme je až úplně u země. Tímto způsobem stříhání vznikne charakteristický pahýl, kterému se říká babka. Právě z této babky vyrůstají nové proutky, které každým rokem rostou stále nové. Tyto vrbové proutky už budeme pouze sklízet. Samotný řez proutí potom provádíme v době vegetačního klidu, to jest, když nejsou proutky narašené.
Další z možností, jak získat čerstvé proutky na stavbu plůtku, je porozhlédnout se po okolí, zda se tam nenachází, není nějaká vrba. Většinou vrby rostou někde v polích, u rybníka, u potoka, anebo u plotů.  Vrbu jívu také často mívají na zahradách včelaři.

Pletený plot

Stavba a výplet živého proutěného plůtku, nebo ohrádky je jednoduchá. Vrbové proutky zasuneme širším koncem do země, asi tak patnáct, až třicet centimetrů od sebe. Pak je uřízneme ve výšce, kam chceme, aby plůtek dosahoval.

Proutí se dříve používalo, a stále ještě používá k pletení ošatek a košíků. Ten, kdo připravuje loupané proutí a dokáže jej vyplétat, je mistrem svého řemesla.  Přesto ale vytvoření takového malého plůtku, anebo ohrádky na zahradě z neloupaného proutí, není až tak složitým úkonem, abychom to nemohli zvládnout sami. Jenom je třeba, abychom měli dostatek stavebního materiálu. Bude tedy nutné si zařídit, abychom měli stále přístup k vrbovým proutkům. Jak na to?

Vrbice na zahradě

K řezu se hodí většina vrb, které se u nás vyskytují ve stromovité, keřovité či zakrslých formě. Jistě se najde i nějaká vrba poblíž, abychom měli proutí z vlastního stromku. Svojí vlastní vrbu pro řez proutí si můžeme vypěstovat na zahradě pouze na místě, kde je i v létě stále vlhko, ne však zcela zamokřeno. Nejprve si někde z rostoucí vrby uřízneme vrbový řízek. Čerstvý proutek potom zasadíme ihned časně zjara, ale jde to i na podzim. Sázíme je do kypré půdy, která je zrytá do hloubky dvaceti centimetrů. Po prvním roce růstu se zakořeněné proutky během zimy musí ostříhat. Ostříháme je až úplně u země. Tímto způsobem stříhání vznikne charakteristický pahýl, kterému se říká babka. Právě z této babky vyrůstají nové proutky, které každým rokem rostou stále nové. Tyto vrbové proutky už budeme pouze sklízet. Samotný řez proutí potom provádíme v době vegetačního klidu, to jest, když nejsou proutky narašené.
Další z možností, jak získat čerstvé proutky na stavbu plůtku, je porozhlédnout se po okolí, zda se tam nenachází, není nějaká vrba. Většinou vrby rostou někde v polích, u rybníka, u potoka, anebo u plotů.  Vrbu jívu také často mívají na zahradách včelaři.

Pletený plot

Stavba a výplet živého proutěného plůtku, nebo ohrádky je jednoduchá. Vrbové proutky zasuneme širším koncem do země, asi tak patnáct, až třicet centimetrů od sebe. Pak je uřízneme ve výšce, kam chceme, aby plůtek dosahoval.

Proutí se dříve používalo, a stále ještě používá k pletení ošatek a košíků. Ten, kdo připravuje loupané proutí a dokáže jej vyplétat, je mistrem svého řemesla.  Přesto ale vytvoření takového malého plůtku, anebo ohrádky na zahradě z neloupaného proutí, není až tak složitým úkonem, abychom to nemohli zvládnout sami. Jenom je třeba, abychom měli dostatek stavebního materiálu. Bude tedy nutné si zařídit, abychom měli stále přístup k vrbovým proutkům. Jak na to?

Vrbice na zahradě

K řezu se hodí většina vrb, které se u nás vyskytují ve stromovité, keřovité či zakrslých formě. Jistě se najde i nějaká vrba poblíž, abychom měli proutí z vlastního stromku. Svojí vlastní vrbu pro řez proutí si můžeme vypěstovat na zahradě pouze na místě, kde je i v létě stále vlhko, ne však zcela zamokřeno. Nejprve si někde z rostoucí vrby uřízneme vrbový řízek. Čerstvý proutek potom zasadíme ihned časně zjara, ale jde to i na podzim. Sázíme je do kypré půdy, která je zrytá do hloubky dvaceti centimetrů. Po prvním roce růstu se zakořeněné proutky během zimy musí ostříhat. Ostříháme je až úplně u země. Tímto způsobem stříhání vznikne charakteristický pahýl, kterému se říká babka. Právě z této babky vyrůstají nové proutky, které každým rokem rostou stále nové. Tyto vrbové proutky už budeme pouze sklízet. Samotný řez proutí potom provádíme v době vegetačního klidu, to jest, když nejsou proutky narašené.
Další z možností, jak získat čerstvé proutky na stavbu plůtku, je porozhlédnout se po okolí, zda se tam nenachází, není nějaká vrba. Většinou vrby rostou někde v polích, u rybníka, u potoka, anebo u plotů.  Vrbu jívu také často mívají na zahradách včelaři.

Pletený plot

Stavba a výplet živého proutěného plůtku, nebo ohrádky je jednoduchá. Vrbové proutky zasuneme širším koncem do země, asi tak patnáct, až třicet centimetrů od sebe. Pak je uřízneme ve výšce, kam chceme, aby plůtek dosahoval.

Celý život si všichni něco budujete a je to předevšímdomov – místo, kde se opakovaně můžete vracet, žít tam a být šťastní. Místo, kde je prostor být na chvíli sám. Váš hrad, útočiště, zázemí.

Doma vás všichni někdy štvou

Přiznáváte, že čas od času, ale toto místo považujete za vězení? Často přemýšlíte, jaké by to bylo žít a fungovat někde jinde? Někdy má takové myšlenky každý. Pak vás, ale vrátí pěkně zpátky na zem důvod, co vše, byste mohli ztratit. Většina lidí hledá své protějšky a až pak si spolu budují domov. Většina z vás doma s někým bydlí, ať už s přítelem, manželem, rodiči, nebo dětmi. V případě, že doma bydlíte sami, logicky není důvod kam odcházet. Vyplývá z toho snad fakt, že máte potřebu odejít právě kvůli těm lidem, kteří s vámi bydlí?
Ano, je to tak. Proč jsou, ale pak ty lidi důvod, proč nakonec zůstanete? Co je v životě silnější? Pocit ztratit, nebo touha najít?

Řekněte dost černým myšlenkám!

Příčin, proč odejít někam pryč, se samozřejmě najde vždycky více, než důvodu zůstat. Ale je každý útěk z domova vysvobozením? Jedno je jisté, doma vás drží a i držet bude, vaše rodina – důvod proč tam žijete. Milujete je až na sklonek světa, jsou vším, co vašemu životu dává veškerý smysl. Nejsilnější pouto, největší láska, jakou můžete zažít. Taktéž fakt, že jakmile máte děti, už si nemůžete dovolit je sebrat a jít pryč, toto nikdy nemůžete udělat jak jim, tak partnerovi (to platí jedině v případě, že vás ani děti fyzicky netýrá). Tak co vás tak láká sbalit kufry a jít do neznáma? Dobrodružství? Neschopnost řešit problémy? Pravdou je, žejen opravdu nešťastný člověk může odejít od někoho, koho miluje za něčím, co nezná, odejít od něčeho, co vybudoval za něčím, co je jeho představou lepšího zítřka.Třeba to není místem, třeba je to jenom člověkem. Když máte v životě nadhled a zdravý rozum tak není prostor na žádné dohady a myšlenky na to, kde bude líp. Třeba to, co máte teď, s lidmi, kteří jsou kolem vás na místě, kde se teď nacházíte, je váš vrchol dokonalého štěstí. Třeba už nic většího nebude. Jste ochotní o to vše přijít za cenu, že vás láká všechno nechat a prostě jít pryč?

Všude dobře, doma nejlíp

Když se jedná o problémy, vždy vás někde doženou, je jedno, jak daleko před nimi utečete, buďte si jistí, že se vrátí. Když vás doma štvou lidi, nemyslete si, že někde jinde se k vám budou chovat pohádkově lépe. Lidi jsou všude stejní a vždycky se najde minimálně jeden, který vám bude v něčem škodit. Když vám vadí samotné bydlení, zeptejte se sami sebe, jestli nemůžete bydlet i v horších podmínkách. Mít teplou vodu, postel, nebo třeba takové světlo, může být najednou strašně vzácné. Představy odchodu z domova jsou růžového charakteru, realita však bývá černější.

Celý život si všichni něco budujete a je to předevšímdomov – místo, kde se opakovaně můžete vracet, žít tam a být šťastní. Místo, kde je prostor být na chvíli sám. Váš hrad, útočiště, zázemí.

Doma vás všichni někdy štvou

Přiznáváte, že čas od času, ale toto místo považujete za vězení? Často přemýšlíte, jaké by to bylo žít a fungovat někde jinde? Někdy má takové myšlenky každý. Pak vás, ale vrátí pěkně zpátky na zem důvod, co vše, byste mohli ztratit. Většina lidí hledá své protějšky a až pak si spolu budují domov. Většina z vás doma s někým bydlí, ať už s přítelem, manželem, rodiči, nebo dětmi. V případě, že doma bydlíte sami, logicky není důvod kam odcházet. Vyplývá z toho snad fakt, že máte potřebu odejít právě kvůli těm lidem, kteří s vámi bydlí?
Ano, je to tak. Proč jsou, ale pak ty lidi důvod, proč nakonec zůstanete? Co je v životě silnější? Pocit ztratit, nebo touha najít?

Řekněte dost černým myšlenkám!

Příčin, proč odejít někam pryč, se samozřejmě najde vždycky více, než důvodu zůstat. Ale je každý útěk z domova vysvobozením? Jedno je jisté, doma vás drží a i držet bude, vaše rodina – důvod proč tam žijete. Milujete je až na sklonek světa, jsou vším, co vašemu životu dává veškerý smysl. Nejsilnější pouto, největší láska, jakou můžete zažít. Taktéž fakt, že jakmile máte děti, už si nemůžete dovolit je sebrat a jít pryč, toto nikdy nemůžete udělat jak jim, tak partnerovi (to platí jedině v případě, že vás ani děti fyzicky netýrá). Tak co vás tak láká sbalit kufry a jít do neznáma? Dobrodružství? Neschopnost řešit problémy? Pravdou je, žejen opravdu nešťastný člověk může odejít od někoho, koho miluje za něčím, co nezná, odejít od něčeho, co vybudoval za něčím, co je jeho představou lepšího zítřka.Třeba to není místem, třeba je to jenom člověkem. Když máte v životě nadhled a zdravý rozum tak není prostor na žádné dohady a myšlenky na to, kde bude líp. Třeba to, co máte teď, s lidmi, kteří jsou kolem vás na místě, kde se teď nacházíte, je váš vrchol dokonalého štěstí. Třeba už nic většího nebude. Jste ochotní o to vše přijít za cenu, že vás láká všechno nechat a prostě jít pryč?

Všude dobře, doma nejlíp

Když se jedná o problémy, vždy vás někde doženou, je jedno, jak daleko před nimi utečete, buďte si jistí, že se vrátí. Když vás doma štvou lidi, nemyslete si, že někde jinde se k vám budou chovat pohádkově lépe. Lidi jsou všude stejní a vždycky se najde minimálně jeden, který vám bude v něčem škodit. Když vám vadí samotné bydlení, zeptejte se sami sebe, jestli nemůžete bydlet i v horších podmínkách. Mít teplou vodu, postel, nebo třeba takové světlo, může být najednou strašně vzácné. Představy odchodu z domova jsou růžového charakteru, realita však bývá černější.

Celý život si všichni něco budujete a je to předevšímdomov – místo, kde se opakovaně můžete vracet, žít tam a být šťastní. Místo, kde je prostor být na chvíli sám. Váš hrad, útočiště, zázemí.

Doma vás všichni někdy štvou

Přiznáváte, že čas od času, ale toto místo považujete za vězení? Často přemýšlíte, jaké by to bylo žít a fungovat někde jinde? Někdy má takové myšlenky každý. Pak vás, ale vrátí pěkně zpátky na zem důvod, co vše, byste mohli ztratit. Většina lidí hledá své protějšky a až pak si spolu budují domov. Většina z vás doma s někým bydlí, ať už s přítelem, manželem, rodiči, nebo dětmi. V případě, že doma bydlíte sami, logicky není důvod kam odcházet. Vyplývá z toho snad fakt, že máte potřebu odejít právě kvůli těm lidem, kteří s vámi bydlí?
Ano, je to tak. Proč jsou, ale pak ty lidi důvod, proč nakonec zůstanete? Co je v životě silnější? Pocit ztratit, nebo touha najít?

Řekněte dost černým myšlenkám!

Příčin, proč odejít někam pryč, se samozřejmě najde vždycky více, než důvodu zůstat. Ale je každý útěk z domova vysvobozením? Jedno je jisté, doma vás drží a i držet bude, vaše rodina – důvod proč tam žijete. Milujete je až na sklonek světa, jsou vším, co vašemu životu dává veškerý smysl. Nejsilnější pouto, největší láska, jakou můžete zažít. Taktéž fakt, že jakmile máte děti, už si nemůžete dovolit je sebrat a jít pryč, toto nikdy nemůžete udělat jak jim, tak partnerovi (to platí jedině v případě, že vás ani děti fyzicky netýrá). Tak co vás tak láká sbalit kufry a jít do neznáma? Dobrodružství? Neschopnost řešit problémy? Pravdou je, žejen opravdu nešťastný člověk může odejít od někoho, koho miluje za něčím, co nezná, odejít od něčeho, co vybudoval za něčím, co je jeho představou lepšího zítřka.Třeba to není místem, třeba je to jenom člověkem. Když máte v životě nadhled a zdravý rozum tak není prostor na žádné dohady a myšlenky na to, kde bude líp. Třeba to, co máte teď, s lidmi, kteří jsou kolem vás na místě, kde se teď nacházíte, je váš vrchol dokonalého štěstí. Třeba už nic většího nebude. Jste ochotní o to vše přijít za cenu, že vás láká všechno nechat a prostě jít pryč?

Všude dobře, doma nejlíp

Když se jedná o problémy, vždy vás někde doženou, je jedno, jak daleko před nimi utečete, buďte si jistí, že se vrátí. Když vás doma štvou lidi, nemyslete si, že někde jinde se k vám budou chovat pohádkově lépe. Lidi jsou všude stejní a vždycky se najde minimálně jeden, který vám bude v něčem škodit. Když vám vadí samotné bydlení, zeptejte se sami sebe, jestli nemůžete bydlet i v horších podmínkách. Mít teplou vodu, postel, nebo třeba takové světlo, může být najednou strašně vzácné. Představy odchodu z domova jsou růžového charakteru, realita však bývá černější.