Když se řekne vodní dýmka, tak si hned vybavím pohodu s kamarády. Sedíme, smějeme se, povídáme si a kolem je ta krásná vůně tabáku, která je prostě nezaměnitelná. Pro mě je vodnice takový spojovač lidí, protože vždycky, když se u ní sejdeme, je to úplně jiná atmosféra než normálně. Čas jako kdyby zpomalil a všechno je takové klidnější. První zkušenost s vodnicí jsem měla v čajovně. Pamatuju si to úplně přesně, protože jsem do toho šla spíš ze zvědavosti než že bych měla nějakou touhu. Říkala jsem si, že to asi nebude nic pro mě, že prostě potáhnu a bude to. Jenže nakonec to bylo fakt super.

Ten kouř měl příjemnou chuť, žádné škrábání v krku jako u cigaret, a hlavně ta vůně… bylo to ovocné, myslím jablko nebo něco takového, a já jsem si říkala: „Jo, tohle je vlastně dost fajn.“ Co mě na vodnici baví asi nejvíc, je to, že si můžeš vybrat z tolika příchutí. Já osobně miluju mango, borůvku, ale taky třeba mátu, protože ta je osvěžující a úplně jiná. Někdy je nejlepší si příchutě namíchat, a pak je to vždycky takové překvapení, co z toho vyleze. Většinou mě to ale mile překvapí. Ale ono to není jen o chuti. Je to hlavně o té náladě, kterou kolem sebe vodní dýmka vytvoří. Sedíš, povídáš si, nikam se nespěchá a všechno je prostě v klidu. A to je na tom podle mě nejhezčí. Člověk si odpočine, vypne hlavu a jen si užívá tu chvíli.

Jasně, uvědomuju si, že to není zdravé, ale právě proto to pro mě není věc na každý den. Spíš taková výjimka, kdy si to člověk fakt užije, protože je to něco speciálního. A o to víc to pak chutná a celkově ten zážitek stojí za to. A ještě jedna věc, já osobně mám radši, když si vodnici dáme doma u někoho, než někde v čajovně nebo kavárně, kde to dělá hromada lidí kolem. Doma je to prostě osobnější, intimnější a víc v pohodě. Proto taky stojí za to mít kvalitní vodní dýmky a k tomu dobré uhlíky, protože jedině tak to má ten správný efekt.